Náš malý únik do exotiky v době koronavirové

Někdy v listopadu jsem cítila, že už nutně potřebuji někam vyrazit a jen tak nesměle jsem navrhla, že na Zanzibar se dá letět bez testu. Ani jsem nečekala, že můj návrh bude mít takovej úspěch, ale během cca 2 dnů jsme se všichni domluvili (dokonce i naši studenti v Anglii byli pro) a koupila jsem letenky.

Když jsem to udělala, tak se mi to rozleželo a začala jsem být trochu nervozní. Odlet byl naplánován těsně před Silvestrem, takže bylo potřeba se nenakazit Covidem během vánočních návštěv, dokonce i mladší syn v prosinci týden chodil do školy, takže další navýšení kontaktů, syn s přítelkyní přijeli z Anglie a chtěli navštívit všechny příbuzné…no prostě mi přišlo, že se to nemůže nikdy podařit. Nakonec to opravdu vyšlo a my jsme všichni zdraví a natěšení vyrazili vstříc dobrodružství.

Jaké přípravy před cestou je potřeba udělat, můžete najít zde.

Seznámení se s Africkým kontinentem

Už při přestupu v Addis Abebě (Etiopie) jako kdybychom se ocitli v úplně jiném světě – na letišti panoval čilý ruch ( oproti tomu letiště ve Vídni bylo, jak město duchů – vše zavřeno, nikde nikdo…), obchody i restaurace fungovaly, no prostě to vypadalo, že jsme se ocitli nejen na jiném kontinentě, ale i v jiném čase – zpět v roce 2019, kdy svět byl ještě normální (teda akorát všichni nosili roušku).

Letiště v Addis Abebě

Po přistání na Zanzibaru přišel kulturní šok zejména pro staršího syna a jeho přítelkyni, kteří už více než rok žijí v Anglii a zatím nikdy neopustili Evropu, takže jsou zvyklí, na určitý komfort a že vše více méně funguje. Mladší syn s námi byl několikrát v Asii, tak už je na ledacos zvyklý.  Já  s manželem jsme už v Africe byli – společně v Tunisu – to jsem krátce popsala zde) a manžel byl sám v Maroku a já jsem kdysi dávno strávila 6 týdnů v Etiopii  – sice všechny tyto cesty proběhly před více než 20-ti lety, ale od té doby se toho v Africe moc nezměnilo. Ale i když jsme měli s Afrikou jisté zkušenosti, nakonec to byla zkouška nervů pro všechny 🙂

Konečně na Zanzibaru

První šok nastal po vystoupení z letadla, kdy se všichni nahrnuli do malé haly, takže o nějakých rozestupech nemohla být ani řeč. Ale jak jsme za chvíli zjistili, v Tanzánii se na Covid nehraje. Podle mě to obyvatelům Tanzánie nikdo ani neřekl, televizi mají ve vesničkách jednu pro všechny, takže ty zprávy se k nim ani nemají, jak dostat.  Tak jsme na to taky přistoupili a užili jsme si krásnou dovolenou bez jakéhokoliv náznaku, že je někde Covid.

Ruch v letištní hale na Zanzibaru

Asi po 1,5h, během které jsme každý vystáli 3 fronty, se nám podařilo získat tanzanské vízum a vstoupit na území Tanzánie. To byla první zkouška naší trpělivosti.

Půjčení auta proběhlo na africké poměry nadstandardně rychle a bezproblémově – před letištní halou nás čekal nějaký člověk s vizitkou půjčovny, předal nám klíče od vozu, my jemu peníze. Dostali jsme doklad o zaplacení a tím to skončilo. Žádná smlouva, pojištění, tak jak jsme zvyklí při půjčení aut nejen v Evropě ale i v Asii.  Africký způsob má taky něco do sebe 😊. Takže jsme se naladili na africkou vlnu a v domění, že už máme vše, jsme se chystali se vyrazit.

Vízum a auto máme, takže můžem vyrazit, nebo ne?

Mělo to však malý háček. Auto nám půjčili s prázdnou nádrží. Benzinka byla sice nedaleko, ale dalo se tam platit pouze místní měnou –  tanzanský šilink. Ten jsme samozřejmě neměli. Na letišti jsme žádný bankomat neviděli, tak jsme museli jít do směnárny. Bohužel tento nápad mělo více turistů, takže nám to zabralo minimálně další hodinu a byla to opět zkouška nervů.

Někteří stojí ve frontě ve směnárně a jiní mají pohodičku ve stínu 🙂

Když už jsme měli místní měnu, vyrazili jsme k benzince. Četla jsem články různých cestovatelů a ti většinou půjčení auta spíše nedoporučovali a vlastně jsem nenašla nikoho, kdo by s tím měl nějaké zkušenosti. Takže bylo potřeba, abychom to zkusili sami. Manžel je naštěstí skvělý řidič, ale i pro něho byla jízda vlevo v africkém provozu trochu šok. Nakonec se nám podařilo bezpečně dojet k benzince, obsluze jsme řekli, co nám má načepovat a vyrazili jsme. Bohužel na daleko. Po pár metrech auto přestalo jet a už  jsme ho nikdy nenastartovali. Podařilo se nám ho odstavit na kraj a řešili jsme co dál.

Už jsme z toho byli dost vyčerpaní. Celou noc jsme cestovali, takže jsme toho moc nenaspali a už několik hodin jsme se v 35st. snažili dostat do ubytování. A těšili jsme se na osvěžující koupel v bazénu, která byla stále v nedohlednu.

Byli  jsme někde uprostřed města a nevědeli kde. Našli jsme vizitku z půjčovny, že tam zavoláme, ale vlastně jsme nevěděli, jak jim popíšem, kde jsme. Naštěstí šel kolem nějaký místní člověk, tak jsme mu vysvětlili situaci a požádali ho, aby zavolal do půjčovny a popsal jim místo, kde stojíme. To se podařilo a bylo nám řečeno , že do 30min někdo přijede a vyřeší to.

Tak jsme si sedli pod strom a doufali, že 30min v Africe nebude trvat několik hodin :).  Kupodivu za 15min přijel nějaký člověk, který se nám strašně omlouval, na naše auto se ani nepodíval, řekl ať si nasednem do jeho auta, že nás popoveze směrem k našemu resortu a po cestě nás potká někdo, kdo nám dá nové auto. Znělo to podivně, ale neměli jsem jinou možnost, přeložili jsme si zavazadla do jeho vozu a vyrazili.

Opravdu po pár minutách jsme přesedli do jiného auta a už jsme mohli vyrazit směr resort. Touto transakcí jsem nakonec získali lepší vůz, než který jsme si původně zaplatili – půjčili jsem si 5-ti místné auto, do kterého jsme se sotva vešli a nakonec jsme ho vyměnili za 7 místný pohodlný vůz – Toyotu Alphard. Vyrábí se asi jen pro africký trh. Na Zanzibaru jich jezdí neuvěřitelné množství –  většinou jimi vozí turisty z resortů k oceánu nebo na výlety. Takže zkušenost s půjčením auta na Zanzibaru veskrze kladná, neměli jsem teda naprosto žádný doklad o tom, že máme jiné auto, ale to jsme se rozhodli neřešit. Byli jsme přece v Africe!

Naše auto Toyota Alphard

Tak teď už konečně jedeme

Už to začalo vypadat nadějně, vidina koupele v bazénu se zdála být čím dál reálnější,  navigace ukazovala, že za hodinu bychom měli být v resortu, tak jsme vyrazili.  Jak se za chvíli ukázalo, pro tento den nebylo ještě všem dobrodružstvím konec. Navigace ukazovala nejkratší cestu po bílé silnici, tak jsme po ní vyrazili. Po chvíli skončil asfalt a jeli jsme po zpevněné cestě, která za chvíli také skončila a to už jsme jeli po úzké cestě plné děr, prodírali jsme se houštím, občas jsme potkali domorodce na kole, kteří se po nás nevěřícně dívali. Upřímě jsem si myslela, že to neprojedeme a budeme se muset nakonec stejnou cestou vrátit. No, nakonec se to podařilo. Tato super zkratka nás zdržela minimálně dalších 30min, ale nakonec jsme se po 4,5h od  přistání na Zanzibaru dostali do resortu, který je od letiště vzdálen 1h jízdy. Byl to český resort a sl. Adéla, která ho vede, nám říkala, že po té bílé cestě jede každý jen jednou. Měla pravdu, už jsme po ní víckrát nejeli :).

Bazén v resortu je údajně největším na ostrově

A silvestr mohl konečně začít!! Stihli jsme si rychle zaplavat v bazénu a už začínal silvestrovský program! No, příšte radši vyrazíme o den dřív, abychom si mohli po cestě trochu odpočinout. Po probdělé noci a dni plném zážitků jsme měli co dělat, abychom vydrželi až do půlnoci. Naštěstí je na Zanzibaru dvouhodinový posun, takže pro nás byl Silvestr o 2h dříve, než kdybychom byli doma :).

Silvestr u bazénu

Co se dá dělat na Zanzibaru?

Na ostrov jsem jeli zejména kvůli potápění a šnorchlování – mužská část našeho osazenstva se věnuje volnému potápění a my dvě holky šnorchlování. Užili jsme si všichni. Podmořský život je opravdu nádherný a velice rozmanitý. Oceán je plný korálů a krásných ryb – jestli chcete vidět více, podívejte se na instagramu na toto video. Kolem celého ostrova je korálový útes, někde blízko u břehu, takže lze k němu doplavat, někde je dál, tak si musíte najmout loďku.  Potápěli jsme se na několika místech a mohu to jen doporučit. Na severu ostrova jsou i školy potápění s kyslíkovou bombou, ale to není nic pro nás.

I takovou loďkou se můžete nechat zavézt k útesu

Když budete hledat bydlení na Zanzibaru, dejte si pozor, na které straně bydlíte a zjistěte si, jak je to s odlivem. Zejména na  východní straně ostrova je odliv velice patrný. Tak abyste nebyli zklamaní. Určitě to není jak v Chorvatsku, že se kdykoli během dne můžete vykoupat v moři. To, že bydlíte v resortu na břehu oceánu, ještě neznamená, že se v něm vykoupete přímo v resortu. Většina hotelů, ale nabízí službu, že vás zdarma doveze na nejbližší pláž, kde se v době přílivu koupat dá.

Barevný podmořský život

Zanzibar není jen o potápění. Zažili jsem toho daleko víc:

• potápěli jsme se s mořskými želvami
• koupali se na bělostných plážích
• viděli jedinečný druh opic Guaréza Zanzibarská
• plavali v jeskyni
• byli na ostrově, kde žijí obří želvy Aldabra
• viděli místo, kde se narodil a žil Freddie Mercury
• navštívili Masajské tržiště
• jedli typickou místní polévku urojo
• navštívili jsme Stone Town
• koupali se na ostrově Nakupenda

Proč jsme jeli na Zanzibar a ne na Maledivy?

Jedním z důvodů, jak už jsem psala v úvodu bylo, že to byla jediná destinace, kde nebyl potřeba test na Covid. Ale hlavním důvodem bylo, že máme rádi akční dovolenou. Jeli jsme tam hlavně kvůli potápění, ale rozhodně není pro nás (teda hlavně pro mě) ležet celý den zavření v hotelu a potápět se jen na pláži u resortu, tak jak to v současné době funguje na Maledivách. Zanzibar nabízel mnohem zjímavější dovolenou a rozhodně nás nezklamal. Kdo rádi poznáváte, ale přitom chcete jet do exotiky, za teplem a za potápěním, je pro vás Zanzibar jasná volba. Půjčte si auto a vyražte poznávat. Ostrov nabízí mnoho aktivit.

A jak je to s řízením auta na Zanzibaru?

Zanzibar byl součástí britské koloniální říše a jako pozůstatek po této éře jim zůstalo řízení vlevo. Pro nás evropany to trochu ztěžuje situaci. Ale vzhledem k tomu, že se tam nejezdí nijak rychle (neumožňuje to ani stav silnic ani předpisy) dá se do toho v pohodě vplout. Jediné na co si musíte zvyknout je, že vás několikrát za den zastaví policie a vyptává se vás, kam jedete, odkud jedete, kontroluje nálepky na autě (za celou dobu jsme nezjistili, na co jsou, ale kontrolou jsme vždy prošli) a také, jesti máte jejich řidičák. Ten je potřeba si vyřídit dopředu – vše jsem předem řešila e-mailem a předal nám ho člověk, který nám půjčoval auto. Ze začátku jsme byli z těch neustálých kontrol trochu přepadení, ale nakonec jsme si na ně tak zvykli, že jsme se na ně vlastně těšili.

Autobusy „“Dala-Dala“ se přepravují místní, ale vezmou i turisty

A jaký byl náš pobyt?

Naprosto úžasný!! Na Zanzibaru člověk opravdu zapomene , že je ve světě nějaká pandemie. Kromě prvního hektického dne jsme dál už žádné potíže neměli (kromě jedné pokuty za rychlost) a vše probíhalo v pohodě a podle plánů. Byl to naprostý relax. Jestli máte tu možnost, určitě vyražte!! Rozhodně se nám líbil i termín, který jsme zvolili. Silvetr v teple byl naprosto super – obzvlášť když se v Evropě na hory stejně nedalo jet – takže příštího Silvestra máme opět v plánu prožít někde v teple :). To se nám také podařilo a Silvestr 2021 jsme prožili na Gran Canarii, kterou jsme byli hodně mile překvapeni. 7 NEJ MÍST, která stojí za návštěvu, jsem si nenechala pro sebe.

Naše závěrečné rodinné foto na nejkrásnější pláži na ostrově.

Jestli vás vyprávění o Zanzibaru zaujalo, neváhejte a vyražte! Zanzibar je opravdu nádherný a různorodý ostrov. Nemusíte pouze ležet na plážích, i když i ty je potřeba si náležitě užít, ale můžete podnikat různé zajímavé výlety a nemusíte se ničeho bát. Na ostrově zažijete velice zajímavou dovolenou, kterou můžete případně spojit i s návštěvou safari na pevnině.

Přeji vám hodně krásných zážitků na vašich cestách a kdybyste potřebovali poradit, jak svoji cestu na vlastní pěst uskutečnit, přečtěte si eBook 5 JEDNODUCHÝCH KROKŮ k cestování na vlastní pěst a pak si vyberte některého z ePrůvodců nebo eCestopisů připravených ke stažení a nechte se jimi inspirovat na své vlastní cestě, která bude probíhat PŘESNĚ PODLE VAŠICH PŘEDSTAV.