5 dní v Rakousku plných úžasných míst a skvělých zážitků

Rakouské hory jsou naše srdcovka, vyrážíme do nich s manželem i syny už pár let v zimě i v létě. V Rakousku jsme prošli nespočet horských túr a loni jsme například objevovali krásy korutanské jezerní oblasti ze sedla kola. Letošní letní dovolené jsme s manželem pojali nomádsky (bez přesného plánu a se spaním v autě) a jelikož jsem měla nasbíraných pár tipů na kratší či delší výlety v Rakousku, začali jsme naše srpnové putování právě tam.

Nakonec z toho bylo krásných 5 dní, které byly nabité tak úžasnými zážitky, že i já sama jsem byla velmi překvapená, jaká krásná místa jsme objevili a Rakousko mě opět nadchlo svojí krásnou přírodou! Výlet se nám vydařil na výbornou!

V tomto článku se s vámi podělím o přesný itinerář našeho putování, také o důležité informace ohledně navštívených míst včetně odkazů na jejich umístění a také se dozvíte, v jakých jsme spali kempech, jejich ceny a potřebné informace.

0. den – přejezd do Rakouska

Původně jsme chtěli vyrazit v pátek brzy po obědě, ale nakonec se to podařilo až v 17 h. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli spát v autě, bylo vlastně jedno kam dojedeme. Chtěli jsme se co nejvíce přiblížit místu, které jsme měli v plánu navštívit jako první, abychom další den už mohli rovnou výletovat a neztráceli čas přesunem. Nakonec jsme jeli až do tmy a ujeli téměř 400 km.

Kempy či stání pro auta hledám podle aplikace Park4night a tentokrát nás navedla do Café Holiday Camping ve vesničce Unzmarkt. Bylo to velice příjemné a klidné místo u řeky s přírodními bazénky a restaurací. Ráno při placení jsme zjistili, že i velice levné – platili jsme pouhých 15 € za auto a 2 osoby. Byla to naše nejlevnější noc. Další již stály minimálně dvojnásobek.

1. den – vysokohorská silnice Malta Hochalmstraße a Lichtenštejnská soutěska

Vysokohorská silnice Malta Hochalmstraße

Ráno nás čekal ještě 1,5 h dlouhý přejezd do města Gmünd, za kterým se nachází malá vesnička Malta a kousek za ní již začínal první objekt našeho zájmu – vysokohorská silnice Malta Hochalmstraße. Silnice je dlouhá 14,4 km a během cesty vás čeká několik tunelů, některé jsou řízeny semafory. Končí u přehrady Kölnbrein, která leží v nadmořské výšce 1902 m.n.m. Jedná se o nejvyšší přehradní stěnu v Rakousku – na výšku má 200 m a na šířku 626 m.

Od roku 2010 je na přehradní stěně umístěna vyhlídková plošina Airwalk, ze které je opravdu krásný výhled do údolí. Vřele doporučuji navštívit. Není však vhodná pro osoby trpící závratí! U přehrady je možné se ubytovat, a to v moderním horském hotelu Malta. Spaní v autě na parkovišti není dovoleno. Na druhé straně přehrady je horská chata Kölnbreinstüberl, do které jsme zašli na oběd. Vaří v ní samá typická rakouská jídla. Chata je také výchozím bodem na túry do okolních hor.

Určitě se vyplatí během výjezdu zastavit také na parkovišti Malteiner Wasserspiele a z něj se vydat se k vodopádu Melnikfall. Po žluté značce pak můžete podél říčky Malta procházkou lesem s krásnými výhledy sestoupit až téměř na začátek silnice. Od vodopádu vede žlutá značka také na druhou stranu – dovede vás až k přehradě Kölnbrein.

Silnice je otevřená od poloviny května do konce října. Od 7h do 18 h je vjezd zpoplatněn, platí se 20 € za auto, 14 € za motorku. Mimo tuto dobu byste se měli na silnici dostat zadarmo.

Lichtenštejnská soutěska

Jakmile jsme se dostatečně pokochali okolím přehrady Kölnbrein, vyrazili jsme na další místo, které jsem měla vyhlídnuté již delší dobu a dost jsem se na ně těšila. A nakonec realita předčila všechna moje očekávání! Ale pěkně popořadě. Nejdříve nás čekal něco málo přes hodinu dlouhý přesun do města Sankt Johann im Pongau – část trasy těsně před Flachau vedla po placené silnici, poplatek byl 10 €.

A pak už jsme se dostali k Lichtenštejnské soutěsce, která byla našim cílem. Přijeli jsme jen asi hodinu a půl před zavíračkou, což se ukázalo jako dobrá volba, protože už nebyla tak přeplněná lidmi a my jsme si ji mohli krásně užít.

Co to vlastně ta Lichtenštejnská soutěska je? Je to 300 m hluboký kaňon, kterým se valí obrovské množství vody. Nechybí samozřejmě ani vodopád, který je na konci soutěsky. Většina cesty vede po dřevěných lávkách nebo kovových schodech, občas se prochází i tunely. Největším zážitkem je však sestup po 30 m vysokém schodišti z oceli, neboli “Helixu”, na dno rokle.

Soutěska je pojmenovaná po knížeti Johannu II. z Lichtenštejna, který byl velkým milovníkem přírody a v 19. století při budování prvních chodníků daroval hodně peněz, aby mohla být stavba vůbec dokončena.

Otevřena je od května do září od 9h do 18, v říjnu od 9h do 16h. Poslední vstup je možný hodinu před zavíračkou. Vstupné je 11 € pro dospělého a 6 € pro dítě. Na prohlídku si vyhraďte 1,5 – 2h. Ujdete cca 5 km.

Po návštěvě soutěsky už nás čekalo pouze hledání kempu. Pro tentokrát jsme zakotvili na ekologické farmě Camping Biohof Untereg. Bylo to moc pěkné místo na náhorní plošině ve výšce 850 m.n.m. nejen s krásným výhledem na hory, ale také s malým kravínem 😉. Noc nás stála 30 €. Kemp se nachází kousek nad vesničkou Lend, asi 25 min jízdy autem od Lichtenštějnské soutěsky.

Camping Biohof Untereg

2. den – Kitzsteinhorn a soutěska SIGMUND – THUN klamm

Neplánovaně na vrcholu Kitzsteinhornu

Na vrchol Kitzteinhornu jsme původně neměli vůbec v plánu vylézt. Jeli jsme do soutěsky Sigmund – Thun klamm, ale přejeli jsme parkoviště. Řekli jsme si tedy, že se do ní vrátíme později, a nejdříve si uděláme výlet lanovkou na ledovec Kitzsteinhorn. Obojí najdete nedaleko Kaprunu. Z kempu Biohof Untereg, ve kterém jsme spali, je Kaprun vzdálen 30 km, 30 min jízdy autem.

Lanovka MK Maiskogelbahn jede na ledovec Kitzsteinhorn přímo z Kaprunu, ale my jsme jeli na vzdálenější parkoviště, ze kterého jedou lanovky GletcherJet 1+2 a PanoramaBahn. Obě lanovky se potkají na plošině ve výšce cca 2 tis. m.n.m. Odtud pak těsně pod vrchol vedou další dvě lanovky – GletcherJet 3+4 k ledovci a Gletscherbahn přímo na vyhlídkovou terasu TOP OF SALZBURG, která je ve výšce 3.029 m.n.m.

Ledovec pod vrcholem Kitzsteinhornu

My jsme pro cestu nahoru zvolili lanovku k ledovci, po kterém jsme se prošli a pak pokračovali dále na vyhlídku Glocknerkanzel, ze které jsme bohužel kvůli mrakům nic neviděli. Na vyhlídkovou terasu TOP OF SALZBURG, která je nejvyšším možným bodem, kterého může dosáhnout každý, se z vyhlídky Glocknerkanzel dá dostat tunelem ve skále. Prošli jsme tedy tudy a ocitli jsme se na terase, která byla v naprostém obležení lidí, že ani nebylo možné se vyfotit u cedule označující výšku terasy.

Vyhlídka Glocknerkanzel

Z této terasy se dá jít na samotný vrchol Kitzsteinhornu, vysoký 3.203 m.n.m. U vstupu je cedule, která říká, že vstup je vhodný JEN PRO ZDATNÉ! Je to sice jen něco málo přes kilometr, ale 200 výškových metrů, což znamená, že po celou dobu jdete téměř kolmo nahoru po skále. Celá cesta je zajištěná lany ( lehká ferrata A/B ). Ferratové sety jsme neměli, ale viděli jsme, že tam lidi chodí bez nich, tak jsme vyrazili.

Na vrcholu Kitzsteinhornu

Cesta nahoru bylo spíš takové lezení po čtyřech a dolů zase za neustálého přidržování se lana sestup pozadu, ale za ten zážitek to stálo! Výstup i sestup nám zabral dohromady 2 h. Určitě bych ho však nedoporučila nikomu, kdo nemá zkušenosti s horskými túrami, pohybem po skalách či ferratami. Jak říká cedule u vstupu na stezku na vrchol: JEN PRO ZDATNÉ!

Dolů do údolí jsme sjeli opět lanovkou. Nejdříve do mezistanice ve výšce kolem 2 tis. m.n.m., kde jsme si v restauraci s výhledem do údolí na Kaprun a jezero Zell am See dali oběd a pak další lanovkou jsme sjeli až dolů k parkovišti. Výjezd lanovkou vč. cesty dolů stojí pro dospělého 49,5 €.

Lanovka na vyhlídku Top of Salzburg -  vrchol Kitzsteinhornu - Výhledy na Kaprun n Zell am See

Tyto lanovky nahradili původní lanovku, která vedla tunelem a 11. listopadu 2000 začala hořet a při vzniklém požáru zahynulo 152 lidí. Pouze 12 se zachránilo. Tato tragédie se zařadila mezi jednu z největších v historii Rakouska. Lyžařské středisko po tragédii nikdy více tuto lanovou dráhu neuvedlo zpět do provozu. V roce 2015 byl tunel zazděn.

Z parkoviště jsme se vrátili zpět ke Kaprunu a šli do soutěsky Sigmund – Thun klamm. Ale kdybyste z parkoviště pod lanovkou pokračovali dále do hor, dojeli byste na další parkovište, ze kterého je možné se vydat pěšky nebo autobusem ke Kaprunským přehradám. Je to další pěkný výlet, který můžete v okolí Kaprunu podniknout. Více o něm se dozvíte v článku Stausee, Moeserboden, Kaprun na webu kamarádky Blanky, která žije ve Vídni a podniká zajímavé výlety po Rakousku.

Soutěska SIGMUND – THUN klamm

Tato soutěska je dlouhá sice jen 320 m, ale za návštěvu rozhodně stojí. Je jednosměrná, takže se nebudete prodírat davy lidí jdoucích proti vám a je zakončena působivým vodopádem vytékajícím z jezera Klammsee.

Soutěskou protéká říčka Kapruner Ache, skalní stěny dosahují výšky 32 m a po celou dobu kráčíte po dřevěném chodníku. Ten byl postaven roku 1893 a od té doby je soutěska zpřístupněna turistům. Pojmenována byla podle salcburského guvernéra Sigmunda, hraběte Thunu-Hohensteinu.

Soutěska Sigmund - Thun klamm

Soutěska je přístupná od poloviny května do konce října, za vstup se platí 6,5 € dospělý, 4,4 € za dítě. Na video ze soutěsky se můžete podívat v Reels na Instagramu.

Večer jsme se přesunuli asi 50 km směrem ke Krimmelským vodopádům, které jsme chtěli navštívit další den. Spali jsme ve velice příjemném malém kempu Camping Viktoria. Jedinou nevýhodou bylo, že kemp byl u silnice, takže ráno nás trochu rušily projíždějící auta. Noc stála 36 €,  v ceně byla také elektřina, ale ne teplá sprcha. Ta byla na žeton za 1 €.

Camping Viktoria

3. den – Krimmelské vodopády

Jedny z nejkrásnějších vodopádů v Evropě – Krimmler Wasserfälle

Krimmelské vodopády jsem sice kdysi dávno při své první cestě do Rakouska navštívila, ale vzhledem k tomu, že patří k nejkrásnějším v Evropě a měli jsme je po cestě, rozhodli jsme se k nim vydat. Vodopády navštěvujeme rádi, hodně jsme si jich užili na Madeiře (krásnou túru s vodopády popisuji v článku Vavřínovými lesy podél levad do nitra Madeiry ) a na Azorech, ale úplně nejvíc na Faerských ostrovech – celý týden nám totiž pršelo, což dává pro vznik vodopádů ty nejlepší podmínky.

Krimmelské vodopády jsou krásné, i když tím, že jsou vyhlášené, také hodně přelidněné. Je potřeba se k nim vypravit brzy ráno nebo pozdě odpoledne. My jsme dorazili dopoledne a ještě to celkem šlo. Kolem poledne už bylo u vodopádů velké množství lidí.

Krimmelské vodopády najdete v Národním Parku Vysoké Taury na jižním okraji obce Krimml. Vodní kaskáda na ledovcové říčce Krimmler Ache má tři stupně o celkové výšce 385 m. Množství vody protékající korytem se mění nejen v průběhu roku (nejvíce vody je v červnu a červenci), ale i během dne. Nejvyššího průtoku dosahuje mezi 21. a 24. hodinou.

Vodopády spadají do údolí ve třech stupních (140 m, 100 m a 145 m) a podél nich vede zpevněná turistická stezka, která na zhruba 4 km překonává převýšení 380 m (leží v nadmořské výšce 1070–1450 m). Po cestě je 11 zastávek s různými výhledy na mohutné vodní kaskády. Dolů můžete jít stejnou cestou nebo se svézt taxíkem za 9 € na osobu. Můžete to samozřejmě udělat i opačně – nechat se vyvézt nahoru a dolů sejít.

Vodopády jsou přístupné od poloviny dubna do poloviny října. Vstupné je 5 € za dospělého a 2 € za dítě v době od 7 h do 18 h. Mimo tuto dobu by měl být vstup zdarma. Více informací o vodopádech najdete na této stránce.

Kdybyste si chtěli udělat výlet delší, můžete pokračovat dále v cestě krásným údolím Krimmler Achental až k chatě Krimmler Tauernhaus. Je to 7 km velice mírně do kopce. I tam se můžete nechat zavézt od horní kaskády vodopádů taxíkem. Kontakt je uveden na tabuli nad vodopády.

Zejména pro rodiny s dětmi je u vstupu k vodopádům vytvořen vodní svět Wasser Welten. My jsme nenavštívili, nemůžu tedy říci, zda stojí za návštěvu. Vyzkoušejte a uvidíte. Na vstup si můžete koupit kombinovaný lístek i s vodopády za 10,60 € pro dospělého a za 5,30 pro dítě od 6 let, případně rodinný vstup na obojí za 22 €. Více informací najdete zde.

Vodopády můžete proběhnout za 2 hodinky nebo u nich strávit klidně celý den. Pamatujte však na to, že občerstvení je možné pouze na dvou místech: kousek za vstupem v chatě Hanke’s Cafe- Restaurant Souvenir a pak u druhé vodní kaskády ve velice příjemné restauraci s výhledem Gasthof Schönangerl. Tím možnosti občerstvení končí a buď musíte dojít údolím Krimmler Achental až k chatě Krimmler Tauernhaus nebo sejít do vesničky Krimml, ve které najdete dvě restaurace u vstupu k vodopádům.

Potom, co jsme strávili krásný den u vodopádů, nás čekal ještě asi hodinový přesun do Zell am Ziller. Po cestě, těsně nad vesnicí Krimml, je vyhlídkové parkoviště, ze kterého jsou celé Krimmelské vodopády vidět jako na dlani. Cesta pak vede dál přes placenou vysokohorskou silnici (10 €). Je možné se jí vyhnout a objet ji. V tom případě se musíte z vesnice Krimml vydat na druhou stranu směrem na vesnici Vordererkrimml. Cesta je pak asi o 30 min delší a mine se vyhlídka na vodopády.

V Zell am Ziller jsme se na dvě noci ubytovali v kempu Camp Dorf Hofer. Cena za noc byla 40 €  – v ceně byla elektřina i teplá sprcha. Kemp byl sice velký, ale rozdělen na dvě části, takže působil velice příjemně. A sociálky byly opravdu krásné! V případě, že byste se zde ubytovali, dejte si pozor na to, že jedna část kempu je opět u silnice.

Tím jsme se  přesunuli do Zillertálských Alp a čekala nás nejkrásnější túra našeho pobytu.

4. den – Přehrada Schlegeis Stausee a Olperer hütte

Přehrada Schlegeis Stausee

Rakouské přehrady uprostřed hor jsou prostě úžasné a přehrada Schlegeis Stausee patří k těm z nejhezčím. Leží v nadmořské výšce 1782 m.n.m. a abyste se k ní dostali, musíte nejdříve vyjet vysokohorskou placenou silnicí (poplatek 14 €). Já jsem se na ni obzvlášť těšila! Její fotky na mě už od jara vyskakovali na sociálních sítích, tak jsem ji prostě musela vidět! Z Zell am Ziller je přehrada vzdálená 30 km, cesta zabere 30 – 45 min, vjezd na silnici je od 7h do 18 h řízen semafory. Mimo tuto dobu by měl být vjezd nejen bez řízení semafory, ale zřejmě i zdarma.

Přehrada sama o sobě je velmi fotogenická, ale nejkrásnější výhledy na ni získáte, když se vydáte na túru k chatě Olperer hütte. Výstupových tras je několik, ta nejkratší (na obrázku níže je to modrá 302) měří necelé 4 km a nastoupe se při ní 600 výškových metrů. Výstup zabere asi 1,5 h a po celou dobu se budete moci kochat naprosto úchvatnými výhledy nejen na přehradu, ale i na třítisícové štíty hor za ní. Dolů můžete jít stejnou cestou, ale doporučuji spíše zvolit zelenou, případně oranžovou okružní trasu.

Olperer hütte – chata s úžasným výhledem a ikonickým lanovým mostem

Za návštěvu stojí také samotná chata Olperer hütte a to zejména kvůli svému ikonickému výhledu na přehradu a okolní hory.  Existuje ovšem ještě jeden důvod, proč se k chatě vydává nezvykle velké množstí lidí! A tím je malý lanový most přes potok, který najdete kousek nad chatou Olperer hütte. Proč se malý lanový most stal hitem sociálních sítí? Původně to měl být jen most, který usnadní turistům překročení potoka, který na jaře a při deštích bývá hodně rozvodněný. Ale vzhledem ke svému umístění nad přehradou si fotku na mostě přeje udělat každý. I já jsem, si ji musela udělat 😉.

O jakou fotku se jedná? Mrkněte níže. Fotka vyvolává iluzi, že člověk stojí na dlouhém lanovém mostě vysoko nad přehradou a přitom je jen asi 3 m nad potůčkem na 12 m dlouhém mostíku. Připravte se na to, že na fotku se u mostu stojí fronta. Obrňte se tedy trpělivostí. Nejlépe přijít brzy ráno nebo v podvečer.

Jestli budete mít více času, můžete se vydat dál na vícedenní trasu po Zillertálských Alpách. My jsme to tentokrát nestihli, ale plánujeme se sem ještě vrátit a nějakou vícedenní túru podniknout.

Třítisícovky u přehrady Schlegeis Stausee

5. den – Návštěva Innsbrucku a přesun do další destinace

Innsbruck – město pod horskými štíty

Pátý den byl určený k odpočinku a také k přesunu do další destinace. Tou bylo Lichtenštejnsko, o kterém se více dozvíte v dalším článku. Ještě než jsme Rakousko opustili, navštívili jsme Innsbruck –  hlavní město Tyrolska, které leží v bezprostředním podhůří Alp, v údolí řeky Inn. Přímo z města můžete vyjet lanovkou až do výšky přes 2300 m.n.m. Odtud pak můžete podnikat vysokohorské túry jak pěší, tak ferratové. Návštěvu těchto hor jsme si nechali na příště, tentokrát nás zajímalo pouze město.

Město je to moc pěkné, ale bylo v něm neuvěřitelné množství lidí. Vyrazili jsme na jeho průzkum na skládačkám, ale středem města se na nich vůbec nedalo jet. Takže jsme to po chvíli vzdali, zašli si na oběd, dali si výbornou zmrzlinu a vyrazili dál. Já jsme ještě vyšla na městskou věž, z které je úžasný výhled nejen na město, ale i na hory nad ním. Určitě doporučuji navštívit.

Pět krásných dní v Rakousku je sice u konce, ale naše putování ještě zdaleka neskončilo. Na jeho pokračování se můžete těšit v dalším článku. Kam jsme dále směřovali? Nejdříve do Lichtenštejnska, pak jsme na skok zajeli do Švýcarska a na závěr výletu jsme strávili pár krásných dní v Německu. I v těchto státech jsme navštívili samá zajímavá místa, která vám již brzy představím.

Jaké byly naše dojmy z Rakouska?

My máme Rakousko, zejména jejich hory, velice rádi. Proto i tentokrát náš výlet do Rakouska směřoval hlavně do přírody a do hor. A opět nás nezklamaly! Navštívili jsme samá krásná místa! A u toho jsme ještě ochutnali typická rakouská jídla, na která jsme se také těšili.

Tím, že jsme spali v autě, jsme nemuseli mít výlet dopodrobna naplánovaný a mohli jsme se na jednotlivá místa přesunovat podle potřeby. Ubytování jsme řešili vždy až večer, když už bylo jasné, že jsme toho zažili dost. Neměli jsme tedy kempy ani nijak vytipované, všechny jsme vybrali úplně náhodně a naprostá spokojenost. Využívala jsem aplikaci Park4night a hledala jsem spíše menší kempy.

Cena za noc pro dvě osoby se spaním v autě se pohybovala od 30 € do 40 € vč. připojení na elektřinu. Velice mile nás překvapila úrověň sociálek v kempech – všechny krásně čisté a většinou velmi prostorné. Až na vyjímky byla teplá voda ve sprše již v ceně ubytování, nemusela se nijak připlácet.

Náš nomádský výlet se tedy opět velice vydařil. Letos to byl již druhý – začátkem prázdnin jsme podnikli výlet do Pobaltí (článek bude již brzy). Naše nomádění bylo odstartováno v roce 2020 překvapivě zajímavou a pohodovou dovolenou v Polsku a jsme jím nadšení čím dál víc.

Pro letošek jsme již s nomáděním skončili, ale doufám, že i příští rok budeme mít prostor pro uskutečnění další nomádské cesty po krásách Evropy, která nás opět zavede do samých zajímavých destinací. Přes zimu nás budou čekat nějaké výlety letadlem. První proběhne již brzy 😉.

Jestliže máte rádi přírodu, mohlo by se vám líbit i na dalších zajímavých místech, která jsme již navštívili, např. na Islandu, Azorech, Madeiře, Faerských ostrovech, Gran Canarii, ve Skotsku nebo na Korsice. O všech těchto destinacích a mnoha dalších, zde najdete zajímavé články.

Přeji vám hodně krásných zážitků na vašich cestách a kdybyste potřebovali poradit, jak svoji cestu na vlastní pěst uskutečnit, přečtěte si eBook 5 JEDNODUCHÝCH KROKŮ k cestování na vlastní pěst a pak si vyberte některého z ePrůvodců nebo eCestopisů připravených ke stažení a nechte se jimi inspirovat na své vlastní cestě, která bude probíhat PŘESNĚ PODLE VAŠICH PŘEDSTAV.