Několikrát do roka vyrážím na kratší či delší výlety s rodinou, kamarády či jen kamarádkami za hranice všedních dnů. Baví mě nejen cesta samotná, ale jsem natěšená, už když mohu výlet plánovat.

Ráda si dělám věci podle sebe. Nejezdím tedy s cestovní kanceláří, ale na vlastní pěst. Někdy člověk musí improvizovat na místě a ne vždy vyjde vše podle představ, ale o to víc je pak výlet vzrušující a z každé cesty máme nějakou veselou historku pro pobavení kamarádů .

Navštívila jsem 46 států a hodlám v rozšiřování jejich počtu pokračovat I nadále. Nejvíce jsem jich navštívila za posledních 7 let, kdy jsem naplno propadla své cestovatelské vášni. Před lety jsem si dala závazek, že každý rok navštívím minimálně jednu novou zemi. Pár let po sobě se mi podařilo navštívit 5 nových zemí každý rok. V roce 2020 mi moje plány několikrát překazil Covid, takže to byly jen 3 nové státy. V roce 2021 jsem se do cestování opět vrhla naplno a navštívila plno zajímavých destinací. 

Dětství a dospívání jsem prožila v totalitě, takže do svých 18 let jsem navštívila pouze Bulharsko (můj 16 letý syn navštívil již 36 států). Po otevření hranic následovaly cesty do okolních států – Rakousko, Polsko, Maďarsko, Německo a první výlety do Alp.

Nejdobrodružnější výlet byl v roce 1999 do Tunisu, kdy jsme s manželem (který tenkát ještě manželem nebyl, ale za pár měsíců už ano), odletěli s cestovkou (tehdy stála samotná letenka víc než týdenní pobyt s cestovkou v hotelu) do Tunisu. Po týdnu u moře, běhěm něhož jsme procestovali sever Tunisu ( Tunis, Kartágo, Sidi Bou Said..), jsme se s cestovkou domluvili, že s nimi domů ještě nepojedeme, ale odletíme s nimi až za 10 dní z jiného města a mezitím, jsme na vlastní pěst procestovali jih Tuniska.

Po této cestě jsme sice byli plni nadšení a elánu, ale záhy se zjistilo, že čekáme prvního syna a tak naše cestovatelské plány musely jít na delší čas stranou.

Řešili jsme bydlení, manžel pak rozjezd podnikání, po nějakém čase se nám narodil druhý syn a já jsem s nimi strávila krásných 8 let na mateřské dovolené, kdy jsem se věnovala jen jim.

Od jara do podzimu jsme většinu času pobývali na chatě na Vysočině, jezdili na dovolenou po Česku, jednou za pár let do Chorvatska k moři, v zimě na hory – dokonce jsme se i s manželem naučili  na prahu čtyříctky jezdit na snowboardu, takže jsme rodina nadšených snowboardistů.

První dobrodružnější dovolenou jsme zažili, když bylo mladšímu synovi 7 let a vyrazili jsme do Itálie. Nejdřív jsme byli v Dolomitech, pak jsem se přesunuli k Lago di Garda, poté na jih k Pise a pak zase na sever do Benátek. Za 14 dní jsme tak procestovali kus Itálie, byli na horách, u moře, viděli i různá města a památky a zjistili jsme, že nás tento typ dovolené neskutečně baví a v dalších letech už nejezdili jinak.

Nejdříve jsme se vydali na jih a východ Evropy, kde nám státy připadali zajímavější a nabízeli vice překvapení než západ. Procestovali jsme takto Chorvatsko, Slovinsko, Balkán (Černá hora, Albánie, Makedonie, Bosna a Hercegovina, Kosovo, Srbsko, Řecko) Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko, Podněstří a Ukrajinu. Všechny tyto výlety jsem celé plánovala a organizovala - vymýšlela itinerář, rezervovala ubytování, případně domlouvala výlety a přesuny.

Vzhledem k tomu, že máme rádi hory ( v létě i v zimě) zrodila se někdy v roce 2014 myšlenka, že vylezeme na nejvyšší vrcholy všech Evropských států. V roce 2019 jsme zdolali  22 ( ze 46 ). V roce 2020 se nám bohužel kvůli Covidu nepodařilo žadný přidat. Pokračujeme tedy až v roce 2021 a to  nejvyšší horou pevninského Portugalska Torre. Máme v plánu zdolat i nejvyšší vrchol celého Portugalska, který leží na Azorských ostrovech, konkrétně na ostrově Pico. To se nám bohužel zatím nepodařilo - v dubnu 2022 jsme sice na ostrově Pico byli, ale v den našeho plánovaného výstupu napadl sníh, takže jsme museli výstup zrušit. Máme tedy aspoň důvod se Azory vrátit. Tato kráska ukrytá uprostřed Atlantiku si to rozhodně zaslouží! V roce 2022 však díky našemu výletu do Estonska přes Litvu a Lotyšsko a  néslednému výletu do Lichteštejnska zvyšujeme počet zdolaných vrcholů na 27. V roce 2023 jsme přadali další dvě - nejvyšší horu Kypru Olympos a nejvyšší horu Velké Británie Ben Nevis. Nyní jsme tedy na čísle 29.

Do cestování jsem se naplno vrhla v roce 2014, kdy jsme se s holkama rozhodly, že si uděláme dámskou jízdu a to rovnou do Londýna. Zjistilo, že já jsem jediná, která to dokáže naplánovat a zorganizovat a od té doby jsme takhle navštívily několik evropských metropolí ( Neapol, Barcelonu, Madrid, Lisabon, Amsterdam, Bruggy, Petrohrad, Milano, Varšavu, Rigu, Salzburg, Budapešť, Krakow, Berlín, Drážďany, Istanbul, Stockholm, Oslo,…). Pravidelně jezdíme na víkend na jaře a na podzim.

Také několikrát do roka vyrážíme sami s manželem, ale i se syny, kteří, i když jeden je již dospělý a druhý skoro, s námi stale rádi jezdí a často jedeme i s jejich přítelkyněmi, na cestovatelské dovolené nejen po Evropě, ale i po Asii, Afriku a v roce 2023 jsme se poprvé vstoupili ma americkou půdu a navštívili jsme středoamerickou Guatemalu. Navštívili jsme Španělsko, Malorku, Gran Canarii, Tenerife, Maltu, Sicílii, Madeiru, Azory, Arménii, Jordánsko, Izrael, Thajsko, Vietnam, Kambodžu, Zanzibar, Seychely...

Cestuji tak často, jak jen to jde. Nejčastěji vyrážíme celá rodina nebo jedeme s manželem sami. Minimálně dvakrát ročně jezdím také s kamarádkou nebo kamarádkami většinou do nějaké evropské metropole, ale také za kulturou nebo památkami do Prahy. V době koronavirové jsme sice naše pravidelné výlety museli přerušit, ale doufám, že už se blýská na lepší časy.

Při cestách využívám všechny dostupné dopravní prostředky: vlak, letadlo, autobus, auto - vlastní i půjčené. Záleží s kým cestuji, kam a také kolik nás jede. Každá dovolená je pak úplně jiná. Jak se na ni připravit se dozvíte v tomto e-booku zdarma.

Před dvěma lety jsme objevili s manželem další vášeň a tou je nomádění. Manžel přestavěl naše auto na nomádské a když nám to čas a mé neustálé plány dovolí, vyrážíme nomádit.

Poprvé jsme takhle jeli na Sicílii a v roce 2020 jsme úplně neplánovaně zažili nomádskou dovolenou v Polsku. Velice vydařená byla také naše nomádská cesta Rakouskem, Lichtenštejnskem s návratem přes Německo.

Je to úplně jiný typ cestování - svobodný, není potřeba dopředu moc plánovat, dá se prožít více v klidu, nechat plynout podle stuiace a nemusí být naplánovaná do detailů - když se nám někde líbí, tak tam zůstaneme déle, naopak, když to někde neodpovídá původním představám, nezdržujeme se tam a prostě odjíždíme.

Chtěla jsem se s vámi podělit o své zkušenosti a postřehy z cest, které jsem již zažila.

Pevně věřím, že vám tyto stránky pomohou při plánování vašich cest na vlastní pěst. To sice přináší různá úskalí, nepohodlí a překvapení a vyžaduje to určitou přípravu předem, ale můžete si dovolenou sestavit podle svého a navštívit místa, která zajímají vás a ne ta, která za vás naplánuje cestovní kancelář a v neposlední řadě vám to také ušetří spousty peněz, které byste zaplatili cestovní kanceláři.

Proč cestovat na vlastní pěst jsem shrnula v tomto článku a také v tomto eBooku.

Dalším důvodem je to, že si sice před každou cestou kupuji průvodce pojednávající o dané zemi, ale vlastně mě nebaví ho celý číst. Nakonec si ho jen tak namátkově prohlédnu a intuitivně vyberu místa, která mě zajímají. Ale poslední dobou spíše surfuji po internetu a hledám informace od různých cestovatelů.

Postupně tedy pro vás přichystám ePrůvodce a eCestopisy, které vás danou destinací provedou. Nebudou mít stovky stran, ale budou tam dle mého důležité informace, které se vám budou hodit při plánování cesty. Také se na mě můžete obrátit s vytvořením itineráře na míru, který bude odpovídat vašim představám a požadavkům.